Rozhovor M. Jílkové se sexuologem MUDr. Weissem
Povolme animované dětské porno, říká sexuolog Weiss
9. října 2007 11:52, aktualizováno 10.10. 8:43
Michaela Jílková zpovídá sexuologa profesora Petra Weisse. Parlament schválil trestnost držení dětské pornografie. Proč se Weiss obává, že se zvýší počet sexuálních útoků na děti? Lze podle něj zabránit pedofilům, aby pracovali s dětmi?
Pane profesore, proč vy sexuologové hájíte existenci dětské pornografie? Uvědomujete si, že k tomu, aby vznikla, musí být sexuálně zneužito dítě, které je tímto zážitkem psychicky zmrzačeno na celý život?
Já existenci dětské pornografie nehájím právě proto, že její výroba předpokládá zneužití dítěte.
A to je pro mě novinka. Vždyť jste byl proti tomu, aby prohlížení dětské pornografie bylo trestné.
Jsem proti dětské pornografii, ale tvrdím, že její existence může snižovat počet zneužitých dětí. Protože díky ní si může pedofil naplnit své deviantní potřeby na úrovni masturbačních fantazií. Nicméně platí, že zájem dítěte musí být přednější.
Tvrdil jste, že ze zkušeností z 60. let z Dánska víte, že když tolerovali dětskou pornografii, tak se dramaticky snížil počet sexuálních zneužití dětí. U nás teď začne být držení dětské pornografie trestné. Očekáváte tedy, že stoupne počet zneužitých dětí?
Já to nevylučuji. Existují výzkumy z Dánska, které to jednoznačně potvrzují. Mnoho pedofilů, kteří udrželi pomocí pornografie svoje potřeby na fantazijní úrovni, půjde a zneužije nějaké dítě.
Ale podle vás jen jeden z deseti pachatelů, který zneužije dítě, je pedofil. Jakou diagnózu má těch zbylých devět?
Žádnou. Jsou defektní – ne sexuálně, ale osobnostně, sociálně. Jsou to osobnosti nezdrženlivé, agresivní, egocentrické, které dítě využijí jako snadněji dostupný sexuální objekt. Je pro ně náhražkou za dospělou ženu, kterou by jinak preferovali, ale není v tu chvíli dostupná. A dítě se nedokáže bránit.
Incest jde napříč společností
Často dochází k tomuto zneužívání ze strany příbuzných – otců, otčímů, strýců. Dá se takový člověk nějak dopředu poznat?
Nikdo to nemá napsané na obličeji. Víme, že až jedna třetina sexuálního zneužití dívek je spáchána blízkým příbuzným, většinou otcem. U chlapců je to jedna desetina. A víme, že ti tátové, kteří zneužívají dceru, nikdy nejsou praví pedofilové. Incestní zneužití není případem sexuální patologie, ale patologie rodinných vztahů. Matka většinou o tom zneužívání ví buď přímo, nebo alespoň to tuší, a stejně nic nedělá.
A jak si vysvětlujete, že nezasáhne?
Rodinná konstelace v incestních rodinách je prostě taková, že umožňuje dokonce dlouholeté zneužívání. Nebo zneužívání následné, kdy je postupně zneužívaná každá dcera. Často se stává, že teprve tehdy, až když je zneužívaná ta nejmladší, rozhodne se ta nejstarší otce udat. Protože chce mladší sestru uchránit od celého toho trápení, které v jejím věku musela sama absolvovat
Ale proč mlčí matky?
Výzkumy ukazují, že předně byly často oběťmi sexuálního zneužití ve svém dětství. Za druhé se ukazuje, že se v těchto rodinách mlčí o sexu. Kde je sex tabuizován, tam je častější sexuální zneužívání. A za třetí ty matky často samy dceru partnerovi nabídnou, ať už vědomě nebo podvědomě, jako náhražku za sebe. Aby si partnera udržely doma, aby neopustil rodinu, aby dál investoval do nich a do jejich dětí.
A kde mají zneužívané děti hledat pomoc, když ji v rodině nenacházejí?
Oběti incestního zneužívání jsou na tom úplně nejhůř ze všech. V dětství je zneužito 9 % dívek a třetina z nich incestně. Takže 3 % žen jsou v situaci, v níž neexistuje pozitivní řešení. Jen si to představte – například dívka žijící na vesnici oznámí, co jí dělá táta.
Co nastane? Buď ji odeberou do dětského domova, aby ji odstranili z dosahu a ona je ta potrestaná, nebo tátu zavřou a celá vesnice si na ni ukazuje – to je ta, co dostala otce do vězení, bůhví, jak ho sváděla, je to pěkná potvora. Anebo se rozvedou rodiče. A opět ona si celý život ponese vinu za rozvod rodičů, protože ho způsobila.
Proto se ve vyspělých zemích snaží o mimosoudní řešení incestního zneužívání dětí. Rodina spíš než k soudu jde do rodinné terapie. A terapeuti se snaží vztahy v rodině obnovit a napravit.
Terapeuti mohou zabránit tomu, aby to otec či otčím opakovali?
Když se incestní zneužívání provalí, je oznámeno, začne se vyšetřovat, začne se o tom mluvit, tak je podstatně menší pravděpodobnost, že se bude opakovat.
To víte jistě?
Jo, jo. Statistiky i výzkumy tomu nasvědčují. Někdy skutečně stačí o tom začít mluvit. Víte, ale velmi často se stane, že dívenka to mámě řekne. A ta jí odpoví – nevymýšlej si, to je hloupost, táta by nikdy neudělal něco takového, to sis vymyslela. A nevěnuje tomu pozornost. A to je pro dítě nejhorší, že nejbližší člověk mu nevěří.
A tyto matky se rekrutují jenom ze sociálně slabších rodin, nebo je to napříč všemi vrstvami?
Většina odhalených pachatelů je z nižších socioekonomických vrstev. Ale může to pouze znamenat, že pachatelé z bohatších nebo vzdělanějších vrstev jsou schopni lépe ty stopy zakrýt nebo utajit. Domnívám se, že incest se vyskytuje skutečně napříč společností.
Neexistuje přece jen něco, podle čeho by se dali potenciální pachatelé dopředu poznat?
Ne, žádný univerzální recept na detekci pedofila nebo člověka, který zneužije dítě, i když není pedofilní, neznám. Nicméně je fakt, že pravý pedofil se vyznačuje některými vlastnostmi. Žije v jistém slova smyslu v dětském světě. Má schopnost vcítit se do dítěte, mít jeho zájmy, rozumět dětským potřebám a být akceptován dětmi jako starší kamarád.
Proto jsou pedofilové těmi nejlepšími učiteli, vychovateli, skautskými vedoucími, spisovateli dětských knih. Nicméně to neznamená, že každý učitel, vychovatel bude pedofil. To nelze takhle říci.
Justice je benevolentní k sexuálním pachatelům
Prohlásil jste, že držení dětské pornografie neohrožuje společensky chráněné zájmy. Podle vás si tedy doma může každý dělat, co chce? Prohlížet i dětskou pornografii, byť sebezrůdnější?
Kdyby výroba pornografie nepředpokládala zneužití dítěte, tak ano. Řešení bych viděl v jiném způsobu výroby pornografie, která není přípustná z esteticko-morálních důvodů. To není jenom dětská pornografie. Na stejnou úroveň bych zařadil i sadomasochistickou pornografii. Nevidím zase tak velký rozdíl v tom, jestli je ponižována žena, nebo zneužíváno dítě. Obojí je pro mě naprosto nepřijatelné.
Ale pokud by šlo vyrobit takovouto pornografii bez reálného zneužití nebo ponížení, tak bych to přivítal. Protože devianti by naplnili své potřeby na úrovni masturbačních fantazií.
Máte na mysli pornografii vyrobenou třeba počítačovou grafikou.
Ano, takový Jurský park pro pedofily nebo pro sadisty.
Dětská pornografie – to nejsou jenom fotografie nahých chlapců. Jsou v ní znásilňována i dvouměsíční nemluvňata. Děti jsou v ní bity a mučeny od narození. Jak můžete mít pro něco takového pochopení?
Podívejte, existují pedofilní sadisté. K svému sexuálnímu vzrušení a uspokojení potřebují mučení, vraždění, znehybňování dětí. Tito lidé se tak narodili. Nevybrali si svoji deviaci dobrovolně. A není na nás, abychom je odsuzovali. Naopak. Pokud je takový člověk schopen celoživotně udržet své potřeby na fantazijní úrovni a nikdy je nerealizuje, tak si vlastně zaslouží naši úctu.
Kolik z nás by vydrželo celoživotně bez sexuálního styku! A představte si, že tento člověk má zakázáno zákonem – a to oprávněně – aby realizoval své sexuální potřeby.
Může prohlížení dětské pornografie probudit u někoho sexuální zájem o děti, aniž ho to předtím napadlo?
Nemohu vyloučit, že se to může stát. Existují případy, kdy právě na základě pornografie člověk poznává, co ho vzrušuje. Měl jsem případ sadistického vraha, který si přečetl de Sadeho knihu Justina a zjistil, že ho vzrušuje představa svázané a znehybnělé ženy. A skutečně to skončilo vraždou 23leté dívky tímto pachatelem, který je dodnes ve vězení.
Jak se vlastně pedofilie léčí?
Lze ji léčit, ale nelze ji vyléčit. Člověk se rodí pedofilem a umírá jako pedofil. V rámci léčby se je snažíme „přeučit“ na sex s dospělou ženou. A pokud to nejde, tak je umíme léky celoživotně tlumit. Nebo na požádání pacienta provedeme kastraci.
Co když nechce být sexuálně utlumen, natož kastrován? A ani se nedokáže adaptovat na dospělého sexuálního partnera?
Pak je zde možnost celoživotního uspokojování na úrovni masturbace.
A kde máte jistotu, že se na takové úrovni udrží, že nevyjde do ulic a neznásilní dítě?
Jistotu nemáte samozřejmě nikdy. Ale konečně se nám sexuologům po dlouhém boji podařilo prosadit zřízení detenčního ústavu. Do něj budou umístěni právě lidé, kteří odmítají léčbu a jsou trvale nebezpeční pro společnost.
Pražský kriminalista, který se zabývá mravnostními delikty, řekl: „Setkávám se s případy, kdy pacient dochází na léčení a cestou zneužívá další děti.“ Překvapuje vás to?
Jistě to nelze vyloučit. Víme, že u českého modelu ochranné sexuologické léčby je recidivita po dvaceti letech léčby 17 procent. Bez léčby je recidivita do jednoho roku 80 procent.
Jak se kontroluje chování sexuálního devianta po skončení léčby?
Na základě posouzení ambulantního sexuologa, který ho má v péči, je eventuálně navrženo ukončení léčby a ten člověk je pak bez jakékoli kontroly. Nicméně to posouzení není úplně spolehlivé.
Vím o mnoha případech, kdy lékař ukončil léčbu předčasně. Nebo pacient s lékařem nespolupracoval, a tak to lékař oznámil soudu s tím, že ambulantní léčba už nemá žádný smysl a navrhuje její ukončení. Což nepovažuji za správné. Lékař by měl spíš soudu navrhnout přeměnu ambulantní léčby zpátky na ústavní.
Názor velké části veřejnosti je, že pokud se u někoho objeví pedofilie, měl by být zcela izolován od společnosti. Není to nakonec nejjistější?
Jako myslíte do smrti zavřen někde v kobce? Já bych nebyl pro. Víte – já mám dvě děti, dva chlapce. Samozřejmě bych byl stejně jako každý jiný táta nešťastný, kdyby byli zneužiti. Ale ještě nešťastnější bych byl, kdyby moji chlapci zneužili dítě. A to, že i moji chlapci mohou zneužít někdy nějaké dítě, to přece nemohu vyloučit. Deviace nechodí po horách. Deviace chodí po lidech.
Pokud se pedofil už dopustí trestného činu, jste pro, aby byl zavřený ve vězení? Nebo byste mu, jak to dělají advokáti, navrhoval jen léčbu?
Stoprocentně vězení. Protože pokud nedostanou trest nebo mají trest pouze podmíněný, nevytvoří se u nich dostatečné zábrany v tom chování.
Není česká justice příliš vstřícná k těmto deviantům? Třeba odsouzený vedoucí Junáku, homosexuální pedofil Stejskal, zneužil devět chlapců. Nejdřív dostal pětiletou podmínku a teď to odvolací soud opravil na dva roky vězení.
Já se domnívám, že české trestní právo je příliš benevolentní, a netýká se to vůbec jenom zneužitých dětí. Pokud člověk může dostat za majetkový trestný čin více než za vraždu, tak je to pozůstatek socialistického zákonodárství a myšlení.
Konkrétně v případě sexuálních trestných činů je skoro nakonec jedno, jestli někdo znásilní jednou, nebo desetkrát. Protože trest dostane velmi podobný. To není správné. Za každé jednotlivé znásilnění by měl dostat zvlášť vyměřený trest a součet trestů by pak měl být dostatečně dlouhý.
Je to podle vás problém soudců, nebo zákonů? Jste i soudní znalec, tak jistě máte přehled.
Dle mých zkušeností soudci soudí zvláště sexuální trestné činy velmi rozdílně. Zažil jsem, že za stejné chování nebo ještě mírnější než u Stejskala dostal jeden pachatel osm let. A tady vidíme, že to může být jenom podmínka.
Za výrobu a distribuci dětské pornografie se trest zvyšuje na osm let. Je to dostatečné?
Já bych dal i víc. Hlavně za výrobu bych dal ještě vyšší trest.
Na moje tělo nesmí nikdo sahat
Jak rodiče nebo učitelé poznají, že se dítě stalo obětí sexuálního zneužití?
Víme, že děti, které jsou sexuálně zneužívány, najednou změní chování. Třeba předtím živé dítě je najednou zaražené, do sebe stažené. Nebo dítě, které bylo naprosto normální, je najednou naopak agresivní. Je předčasně sexualizováno a začne sexuálně obtěžovat spolužáky. Nebo v řeči začne používat neadekvátní sexuální výrazy.
A jak mají rodiče poučit dítě, aby se nestalo obětí pedofilního pachatele?
Musí upozornit děti – už od věku tří čtyř let – aby byly připraveny, že existují lidé, kteří se jim mohou pokusit ublížit. Zásadní je, aby dítě od útlého věku vědělo – na moje tělo nemá právo sahat nikdo, pokud si to sám nebudu přát, a vždy mohu říci ne a je to moje právo.
No dobře, ale co když to po dětech bude chtít třeba učitel, kterého se bojí?
Děti musí vědět, že ani rodič, ani učitel na to nemá právo.
Pane profesore, je nějaký způsob, jak nastavit síto, které by zabránilo pedofilům proniknout do profesí, kde se setkávají s dětmi?
Žel bohu o takovém sítu nevím. Nevidím jako realistické, aby všichni, kteří chtějí pracovat s dětmi, absolvovali sexuologické vyšetření. To by muselo být sexuologů stokrát víc, a stejně by to nestačilo. Stejně by to nebylo stoprocentní. I tak by proklouzli jedinci, kteří jsou k tomu disponováni.
Kdybych si byl vědom čehokoliv, co by pedofily dopředu spolehlivě odhalilo, tak bych byl už dávno nositelem Nobelovy ceny. Ale jak vidíte, nejsem.
Já existenci dětské pornografie nehájím právě proto, že její výroba předpokládá zneužití dítěte.
Jsem proti dětské pornografii, ale tvrdím, že její existence může snižovat počet zneužitých dětí. Protože díky ní si může pedofil naplnit své deviantní potřeby na úrovni masturbačních fantazií. Nicméně platí, že zájem dítěte musí být přednější.
Žádnou. Jsou defektní – ne sexuálně, ale osobnostně, sociálně. Jsou to osobnosti nezdrženlivé, agresivní, egocentrické, které dítě využijí jako snadněji dostupný sexuální objekt. Je pro ně náhražkou za dospělou ženu, kterou by jinak preferovali, ale není v tu chvíli dostupná. A dítě se nedokáže bránit.
Často dochází k tomuto zneužívání ze strany příbuzných – otců, otčímů, strýců. Dá se takový člověk nějak dopředu poznat?
Nikdo to nemá napsané na obličeji. Víme, že až jedna třetina sexuálního zneužití dívek je spáchána blízkým příbuzným, většinou otcem. U chlapců je to jedna desetina. A víme, že ti tátové, kteří zneužívají dceru, nikdy nejsou praví pedofilové. Incestní zneužití není případem sexuální patologie, ale patologie rodinných vztahů. Matka většinou o tom zneužívání ví buď přímo, nebo alespoň to tuší, a stejně nic nedělá.
Rodinná konstelace v incestních rodinách je prostě taková, že umožňuje dokonce dlouholeté zneužívání. Nebo zneužívání následné, kdy je postupně zneužívaná každá dcera. Často se stává, že teprve tehdy, až když je zneužívaná ta nejmladší, rozhodne se ta nejstarší otce udat. Protože chce mladší sestru uchránit od celého toho trápení, které v jejím věku musela sama absolvovat
Výzkumy ukazují, že předně byly často oběťmi sexuálního zneužití ve svém dětství. Za druhé se ukazuje, že se v těchto rodinách mlčí o sexu. Kde je sex tabuizován, tam je častější sexuální zneužívání. A za třetí ty matky často samy dceru partnerovi nabídnou, ať už vědomě nebo podvědomě, jako náhražku za sebe. Aby si partnera udržely doma, aby neopustil rodinu, aby dál investoval do nich a do jejich dětí.
Oběti incestního zneužívání jsou na tom úplně nejhůř ze všech. V dětství je zneužito 9 % dívek a třetina z nich incestně. Takže 3 % žen jsou v situaci, v níž neexistuje pozitivní řešení. Jen si to představte – například dívka žijící na vesnici oznámí, co jí dělá táta.
Co nastane? Buď ji odeberou do dětského domova, aby ji odstranili z dosahu a ona je ta potrestaná, nebo tátu zavřou a celá vesnice si na ni ukazuje – to je ta, co dostala otce do vězení, bůhví, jak ho sváděla, je to pěkná potvora. Anebo se rozvedou rodiče. A opět ona si celý život ponese vinu za rozvod rodičů, protože ho způsobila.
Proto se ve vyspělých zemích snaží o mimosoudní řešení incestního zneužívání dětí. Rodina spíš než k soudu jde do rodinné terapie. A terapeuti se snaží vztahy v rodině obnovit a napravit.
Když se incestní zneužívání provalí, je oznámeno, začne se vyšetřovat, začne se o tom mluvit, tak je podstatně menší pravděpodobnost, že se bude opakovat.
Jo, jo. Statistiky i výzkumy tomu nasvědčují. Někdy skutečně stačí o tom začít mluvit. Víte, ale velmi často se stane, že dívenka to mámě řekne. A ta jí odpoví – nevymýšlej si, to je hloupost, táta by nikdy neudělal něco takového, to sis vymyslela. A nevěnuje tomu pozornost. A to je pro dítě nejhorší, že nejbližší člověk mu nevěří.
Většina odhalených pachatelů je z nižších socioekonomických vrstev. Ale může to pouze znamenat, že pachatelé z bohatších nebo vzdělanějších vrstev jsou schopni lépe ty stopy zakrýt nebo utajit. Domnívám se, že incest se vyskytuje skutečně napříč společností.
Ne, žádný univerzální recept na detekci pedofila nebo člověka, který zneužije dítě, i když není pedofilní, neznám. Nicméně je fakt, že pravý pedofil se vyznačuje některými vlastnostmi. Žije v jistém slova smyslu v dětském světě. Má schopnost vcítit se do dítěte, mít jeho zájmy, rozumět dětským potřebám a být akceptován dětmi jako starší kamarád.
Proto jsou pedofilové těmi nejlepšími učiteli, vychovateli, skautskými vedoucími, spisovateli dětských knih. Nicméně to neznamená, že každý učitel, vychovatel bude pedofil. To nelze takhle říci.
Kdyby výroba pornografie nepředpokládala zneužití dítěte, tak ano. Řešení bych viděl v jiném způsobu výroby pornografie, která není přípustná z esteticko-morálních důvodů. To není jenom dětská pornografie. Na stejnou úroveň bych zařadil i sadomasochistickou pornografii. Nevidím zase tak velký rozdíl v tom, jestli je ponižována žena, nebo zneužíváno dítě. Obojí je pro mě naprosto nepřijatelné.
Ale pokud by šlo vyrobit takovouto pornografii bez reálného zneužití nebo ponížení, tak bych to přivítal. Protože devianti by naplnili své potřeby na úrovni masturbačních fantazií.
Ano, takový Jurský park pro pedofily nebo pro sadisty.
Podívejte, existují pedofilní sadisté. K svému sexuálnímu vzrušení a uspokojení potřebují mučení, vraždění, znehybňování dětí. Tito lidé se tak narodili. Nevybrali si svoji deviaci dobrovolně. A není na nás, abychom je odsuzovali. Naopak. Pokud je takový člověk schopen celoživotně udržet své potřeby na fantazijní úrovni a nikdy je nerealizuje, tak si vlastně zaslouží naši úctu.
Kolik z nás by vydrželo celoživotně bez sexuálního styku! A představte si, že tento člověk má zakázáno zákonem – a to oprávněně – aby realizoval své sexuální potřeby.
Nemohu vyloučit, že se to může stát. Existují případy, kdy právě na základě pornografie člověk poznává, co ho vzrušuje. Měl jsem případ sadistického vraha, který si přečetl de Sadeho knihu Justina a zjistil, že ho vzrušuje představa svázané a znehybnělé ženy. A skutečně to skončilo vraždou 23leté dívky tímto pachatelem, který je dodnes ve vězení.
Lze ji léčit, ale nelze ji vyléčit. Člověk se rodí pedofilem a umírá jako pedofil. V rámci léčby se je snažíme „přeučit“ na sex s dospělou ženou. A pokud to nejde, tak je umíme léky celoživotně tlumit. Nebo na požádání pacienta provedeme kastraci.
Pak je zde možnost celoživotního uspokojování na úrovni masturbace.
Jistotu nemáte samozřejmě nikdy. Ale konečně se nám sexuologům po dlouhém boji podařilo prosadit zřízení detenčního ústavu. Do něj budou umístěni právě lidé, kteří odmítají léčbu a jsou trvale nebezpeční pro společnost.
Jistě to nelze vyloučit. Víme, že u českého modelu ochranné sexuologické léčby je recidivita po dvaceti letech léčby 17 procent. Bez léčby je recidivita do jednoho roku 80 procent.
Na základě posouzení ambulantního sexuologa, který ho má v péči, je eventuálně navrženo ukončení léčby a ten člověk je pak bez jakékoli kontroly. Nicméně to posouzení není úplně spolehlivé.
Vím o mnoha případech, kdy lékař ukončil léčbu předčasně. Nebo pacient s lékařem nespolupracoval, a tak to lékař oznámil soudu s tím, že ambulantní léčba už nemá žádný smysl a navrhuje její ukončení. Což nepovažuji za správné. Lékař by měl spíš soudu navrhnout přeměnu ambulantní léčby zpátky na ústavní.
Jako myslíte do smrti zavřen někde v kobce? Já bych nebyl pro. Víte – já mám dvě děti, dva chlapce. Samozřejmě bych byl stejně jako každý jiný táta nešťastný, kdyby byli zneužiti. Ale ještě nešťastnější bych byl, kdyby moji chlapci zneužili dítě. A to, že i moji chlapci mohou zneužít někdy nějaké dítě, to přece nemohu vyloučit. Deviace nechodí po horách. Deviace chodí po lidech.
Stoprocentně vězení. Protože pokud nedostanou trest nebo mají trest pouze podmíněný, nevytvoří se u nich dostatečné zábrany v tom chování.
Já se domnívám, že české trestní právo je příliš benevolentní, a netýká se to vůbec jenom zneužitých dětí. Pokud člověk může dostat za majetkový trestný čin více než za vraždu, tak je to pozůstatek socialistického zákonodárství a myšlení.
Konkrétně v případě sexuálních trestných činů je skoro nakonec jedno, jestli někdo znásilní jednou, nebo desetkrát. Protože trest dostane velmi podobný. To není správné. Za každé jednotlivé znásilnění by měl dostat zvlášť vyměřený trest a součet trestů by pak měl být dostatečně dlouhý.
Dle mých zkušeností soudci soudí zvláště sexuální trestné činy velmi rozdílně. Zažil jsem, že za stejné chování nebo ještě mírnější než u Stejskala dostal jeden pachatel osm let. A tady vidíme, že to může být jenom podmínka.
Já bych dal i víc. Hlavně za výrobu bych dal ještě vyšší trest.
Víme, že děti, které jsou sexuálně zneužívány, najednou změní chování. Třeba předtím živé dítě je najednou zaražené, do sebe stažené. Nebo dítě, které bylo naprosto normální, je najednou naopak agresivní. Je předčasně sexualizováno a začne sexuálně obtěžovat spolužáky. Nebo v řeči začne používat neadekvátní sexuální výrazy.
Musí upozornit děti – už od věku tří čtyř let – aby byly připraveny, že existují lidé, kteří se jim mohou pokusit ublížit. Zásadní je, aby dítě od útlého věku vědělo – na moje tělo nemá právo sahat nikdo, pokud si to sám nebudu přát, a vždy mohu říci ne a je to moje právo.
Děti musí vědět, že ani rodič, ani učitel na to nemá právo.
Žel bohu o takovém sítu nevím. Nevidím jako realistické, aby všichni, kteří chtějí pracovat s dětmi, absolvovali sexuologické vyšetření. To by muselo být sexuologů stokrát víc, a stejně by to nestačilo. Stejně by to nebylo stoprocentní. I tak by proklouzli jedinci, kteří jsou k tomu disponováni.
Kdybych si byl vědom čehokoliv, co by pedofily dopředu spolehlivě odhalilo, tak bych byl už dávno nositelem Nobelovy ceny. Ale jak vidíte, nejsem.
