Poradna Miroslava Antla
Daniel: Pěkný den, v pořadu jste již několikrát hledali odsouzené, kteří nenastoupili výkon trestu. Jakto, že české zákony takové nenastoupení vůbec umožňují? Neměl by být odsouzený hned po rozsudku vzat do vazby či být hlídán? Jde přece o zločince, kteří vědí, že jediná cesta, jak se vyhnout vězení, je útěk. A ještě prosím, jaká je praxe v zahraničí? Předem díky za odpověď a ať se daří!
Odpověď: Rovněž Vám přeji krásné dny, i když má stručná odpověď jim příliš na kráse nepřidá. Poblém spočívá v tom, že skutečně do výkonu trestu ihned nastupuje, resp. přechází, odsouzený, který je ve vazbě. Jenže těch není mnoho, protože kritéria vazebních důvodů jsou velice přísná, státní zástupci a soudci musí tyto důvody průběžně přezkoumávat a vzetí každé osoby do vazby a její ponechání ve vazbě musí podrobně a přesně zdůvodňovat. Spoustu odsouzených (a to i těch, kteří byli z vazby v průběhu trestního řízení propuštěni), tak nastupuje výkon pravomocně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody do věznice z tzv. „volné nohy“. Záleží pak na nich, zda uposlechnou výzvy k nástupu tohoto trestu, či se snaží nástupu vyhnout. Podle příslušných ustanovení trestního řádu, po právní moci odsuzujícího rozsudku předseda senátu zašle příslušné věznici nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest ve stanovené lhůtě nastoupil. V případě, že nebylo zjištěno, že by pobyt odsouzeného na svobodě byl nebezpečný, nebo nevyplývá-li z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, a není tak dán důvod pro okamžité nařízení výkonu trestu odnětí svobody, může předseda senátu k nastoupení trestu poskytnout odsouzenému přiměřenou lhůtu, aby si mohl obstarat své záležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc. Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nařídí předseda senátu, aby byl do výkonu trestu dodán. O případném odkladu výkonu trestu (z vážných zdravotních důvodů) pak rovněž rozhoduje předseda senátu. Tyto skutečnosti jsou stanoveny trestním řádem. Praxi v zahraničí neznám – ale budu se snažit vzdělat i v tomto směru = pak otázku „doodpovím“. Předpokládám však, že se naše legislativa blíží právním úpravám (a praxi) států Evropské unie. Omlouvám se za neúplnou odpověď – a přeji Vám vše dobré…! (16. března 2007)