Poradna Miroslava Antla 2
Iveta: Ma narok odsouzeny ktery se vyhybal nastupu trestu na polovicni tres za slusne chovani?
Odpověď: Jak vyplývá z ustanovení § 61 trestního zákona, po výkonu poloviny (u těch nejzávažnějších trestných činů pak po dvou třetinách) uloženého trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život, nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného. Procesní postup se pak řídí ustanovením § 331 (a následujícími) trestního řádu, kdy o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti. Podklady pro takové rozhodnutí dává zejména ředitel věznice, v níž odsouzený vykonává trest odnětí svobody, takže zásadní bude hodnocení věznice, která se vyjádří k chování odsouzeného po dobu výkonu trestu, příp. k jeho pracovním aktivitám a hodnocení, ke kázeňským odměnám i trestům. Samotné vyhýbání se nástupu VTOS by tedy nemělo mít na takové rozhodnutí vliv, rovněž jej nelze posuzovat ani jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. f) tr. zák., tedy jako „maření účelu výkonu trestu“). Naproti tomu pomoc odsouzenému k tomu, aby se vyhnul, resp. unikl, trestu (aktuálně viz případ ods. Martina Šimůnka, o němž náš pořad pravidelně informuje) je trestným činem nadržování podle § 166 trestního zákona (s tříletou trestní sazbou odnětí svobody). (26. března 2007)
